Na jaře 99 jsem objevil kouzlo pitvání ptáků. Z otevřených vnitřností se jim linula podivná arzeniková vůně či spíše smrad, který mě dojímal k slzám. Nikdo té vůni v děcáku nerozuměl. K snídáni jsme tehdy pravidelně dostávali bílou bábovku s kafem. Byla to posvátná kombinace vůní, který tvořily můj svět.
Nepopsatelná posedlost ptáky se projevila i při dospívání. Kdykoliv umrzlý spadl v zimě z větve, vzal jsem ho a snažil se do něj umělým dýcháním dostat trochu tepla, abych zrušil známky smrti. Leč často bezvýsledně - načež jsem propadal skepsím a uzavíral se do laboratoře, abych pitval další a další vzorky s často zobáky zahnutými vesele, jakoby se měl stále k světu.
Nový obrat přinesla blonďatá prsatá vychovatelka, do které jsem se bezvýhradně zamiloval. Nosíval jsem ji zamilovaná psaníčka. Ona přicházela stále řídčejí a za pár týdnů podala výpověď.
Přišel za mnou po těžké noci, ještě rozespalým, pan direktor a řekl:
Sklapla ti naděje na lepší, odteďka budeš mít režim kriminálu! (Netušil jsem tehdy, že byl do ni blázen též a dokonce s ní podváděl svou paní)
Z bahna mě musel vytáhnout kamarád, který byl o dva roky starší a o poznání protřelejší, protože ubil motykou vlastní mámu.
"Mě máš na svědomí ty," říkal mi s úsměvem, "jestli teď začnu sekat latinu a stanu se světcem, tak jen proto, abys ty mohl dostoupat až ke hvězdám zločinu!"
Neměl jsem z toho moc rozumu.
Potřeboval jsem si jen s někým poklásobit, aby se mi rozsvítilo tady. (ukazuju si na čelo)
Později ještě přišel nový opatrovník, říkali mu Klubíčko.
Vloudila se mu do mozku chyba, protože byl dočista spletený. Boží dřevo, jak se říká. Nanicdobrý. Navíc pedofil a buhvíproč vybíjel si svůj vztek zrovna na mně. Obnažoval mě běžně v pracovně, kam si mě zatáhl, když mě zrovna nikdo netrestal jinak.
"Identifikoval" mě jako onuci.
Pak tam byl ještě ústavní doktor, psychiatr, velká kapacita a pracháč, a nepřipadalo mi, že třeba potřebuje škrtit služky a vynášet je ven do popelnic, když jednou dorazila policie a rovnou k němu. Později ke mně doplavala informace, že obchodoval s bílým masem.
Byl tam i uklízeč, který prodával herák. Ten si se mnou rozuměl. U něj se začínají počátky mé závislosti. I pro něj si přišli strážci zákona a ten jeden pištěl: "Chodil ses na nám na služebnu ukazovat, abychom na tebe nezapomněli... ty děcka jsi zabil nepřímo..."
Právo je strašně mechanické. Proto ti z vás, kteří nemusí být právníky, nebuďte jimi. Vykašlete se na rodiče, pokud vás nutí studovat práva a být soudci či jinými exekutory. Chápu, že chcete mít pohodlný život a hodně peněz, ale jestli ve vás zbyla ještě kapka svědomí, zajistěte si blahobyt tím, aby si vás čestný chudák neprotivil a nesuďte.
Já jsem učiněný žebrák a zůstanu jím, jestli mi někdo něco neodkáže.
Ale ta děvka, která měla nedůvěru k chlapům, kteří ji deset let rozprcávali kundu? Prodána svým pasákem BDSM gangu?
Bral si jen takové, u kterých věřil, že nepozbydou ceny v posteli!
Půjčoval na zástavy kamarádům - lichvářství s ojetinami... to jsou jen další laviny chlapů, kteří se valí proudem rozkoše. Dokud z nich nebude Nic.
Jiný můj mrtvý kamarád:
"Držela mě v šachu penězi..."
"Držela mě v šachu penězi..."
"Zvláštní, ani bych se nedivil, kdyby mezi vámi docházelo k neshodám."
"Naučil jsem se poslouchat bez odpírání..."
"Když ses provinil, rozhněvalo jí to, ne?"
"Jo. Zuřila je slabé slovo. Ale znáš mě. Nemohl jsem si odepřít Tristana, tak jsem si tu dvacku na lístek vzal..."
Divadlo začínalo v 6. Kdyby vás to zajímalo, mám ještě ten lístek, už je to osm let.
Šel pak do hotelu Sax na kávu s jinou, která ho taky vydržovala.
A pak, když byli v posteli apartmá hotelu Sax, někdo přišel a vykonal na něm akt pomsty. Asi si jeho manželka zaplatila zabíjaka.
V květináči objevili prezervativ.
Mrtvá byla sešněrována prádelní šnůrou. On měl ve spánku díru od kulky.
Proč tratit čas bezúčelným vandalismem?! Třeba ho jen nenáviděla...
Jestě po smrti ho někdo skopal a na těle mu zatančil válečný tanec.
Kolem ní se povalovaly jenom šperky.
Můj kamarád by však nikdy nikoho nezabil pro peníze. To už spíš pro princip. Kdo má rád Tristana,
snadno se nechá ženskou otročit a žije jak hadr na holi. Ale spíš bude trpělivě čekat v mukách, až ji vezme hrob, než aby ji zaškrtil.
A i když vypadal jak smilník Ezau s vousatou maskou, která moc nedodává, zabít jen tak by nedokázal.
Wagnerova Isolda byla Matyldou Wesendockovou, rozhodně ne fúrie Cosima... a pro Matyldu mládí rádo umírá.
Žádné komentáře:
Okomentovat