Nebýval jsem vždy takový notor, míval jsem v kulích motor. Teď už se nikam nehrnu, hezky po půlnoci v baru ustrnu a chce se mi grcat hnůj, to je teď život můj!
Dělám si prdel. Vždycky jsem býval takový. Človek se nemění. Kdo říká, že jo, ten se asi ani nedožil puberty.
Od kolébky do hrobu si neseš sudbu štěstí nebo čůráctví. S tím nikdo nic nenadělá.
Jedině v bordelu chytneš breberky.
Scházím se za zády světa se svou dámičkou, s roztomilou pičkou.
Stojím v koutě hanby. Všici se mi smějí. Sám jsem od přírody tak trochu taškář, a proto se šklebím. Pak mi pan učitel dá na holou a to už je celá třída v rauši.
Kolikrát si tak ze mě tropili posměch. Nebyli vůbec shovívaví. A ani ironičtí. Má citovost tím utrpěla. A začal jsem nenávidět bludiště škol.
Mám vyšlapanou cestičku... do džungle.
A hlavně, buďte od té dobroty a přestaňte se se mnou sbližovat. Nechci vás znát, nikoho!
Máte mé kondolence! Dětí máte jako smetí. Ze smetí ostrov. Z odpadků světadíl. Taková je pouť člověka!
Žádné komentáře:
Okomentovat