Průvod potetovaných muflonů

Horo, horo vysoká,
proč mi v cestě ležíš?
Vodo, vodo hluboká,
proč mi v drahu běžíš?

Přes horu bych letět chtěl
k duši svoji drahé;
oči kéž bych líbat směl,
oči její smavé!

Proč se, oči, smějete,
já když žalem zmírám?
proč se jasně skvějete,

já když slzy stírám?

Jak pravil klasik Julius, není všecko zlato, co se třpytí. Nebo žlučníkový kámen na dně jezírka. Do dalšího nájmu zbývá pár dní a já nemám co do huby. Představuji si, že jsem nezaměstnaný alkoholik, který si naprcal osm dětí, souloží s rozvodovou právničkou, který dluží sto tisíc společnosti pro rozvoj probiotiky. Protože jsem tam vložil asi deset tisíc, než mi upadla noha. Jenže se nijak můj vklad nezúročil. Najdu si pořádnou horu, kde budou mít otevřeno a spočinu tam celou svou vahou nezodpovědnosti. Kéž by se nade mnou zavřela oblaka a pohltil mě temný krov horského potůčku. Než tam dolezu, ze schodů se na mě slije proud krve.


Zapomněl jsem připomenout Lewinskou. Už je to skoro dvacet let nebo kolik.


Proč mladé holky na stáži,
no trochu mě to uráží,
zapomínaj jednu věc,
že mám taky poklopec?!


Teď, když už je vykouřeno a dokouřeno a zas se věci ubírají správným směrem, spočinu ve své hrdelní při, totiž zabarikáduju se v hoře vysoké, která bude mým druhým hrobem, sbohem!

P.S.:

Jinak jsem konečně našel šampón, který je šetrný k mým vláskům. Sice moc vlasové hygieně nedávám - ale dal jsem si předsevzetí, že budu lepším v péči o tělesnou schránku, takže očekávejte po celý rok reklamy na nejrůznější přípravky typu kondicionér, zvlhčovač vlásků, pleťové vody, vody po holení a pleťové masky. Konečně budu zas moci vyjít mezi lidi, tak se těším!

V jiném snu jsem fungoval jako kladivo na čarodějnice potřásajícími vlasy, jezdily zajisté ospalými nocemi povětřím na černé mše samotného Satanáše. Kdykoliv jse vyšel po kázání z kostela, zastavl jsem před divnou budovou mimoděk a prohlížil si ji.

Uviděl jsem zazděný, zapuklý jakýsi znak, zbytek portálu. Ztrácel se v podrostu mulčovaném lebkami novorozeňat.

V tom znaku rozeznával jsem heraldicky stylizované vlny, čárky a mezi nimi hvězdu smrti.

Od té doby pokřtil jsem ten dům U děsivé hvězdy.

Tam nepoznáš už slz a vzdechů, čelo si projedeš rukou, povzdechneš lehčeji, zamhouříš unaveně oči... Dělám dojem, jako bych rád byl pobožným, ale nedovedu to. Vycházel jsem mechanicky z kostela s teskným pocitem vyobcovaného. Jdu k domu onomu! Řetěz víceméně neurčitých představ mě přivedl na myšlenku, že ho musím prozkoumat stůj co stůj. A zabít jeho zlo!

Nedávno mě pozvali na pařbu, kde zlatým hřebem večera bylo snězení sloního trusu.

Horo, kéž jsi hrobem mým,
horo s temným lesem;
vodo, kéž jsi krovem mým
s věčným vln svých plesem!