Netřeba dodávat, že Petřík měl za otce diktátora. Normálního tyrana, který pevně, leč s třasem držel opratě chodu domácnosti a mlátil synka a manželku jako řezník své vyhladovělé psy.
Podle silného českého přísloví host do domů, bůh do domu si pravidelně vodil své kumpány z mokré čtvrti do vilky v rokokovém stylu, kterou obýval už patnáct let a kde se týden co týden s kolegy zpíjel do agresivity.
Petřík měl od narození jakousi vadu řeči, navíc kombinovanou se syndromem mozkové dysfunkce, hyperaktivity a dalšími nepříjemnostmi. Jeho matka dřela v továrně na výrobu pneumatik a když docházela vyhořelá večer domů, diktátor ji vlepil u prahu pár facek. Na rozsvícení pozornosti, jak s oblibou říkával. Sám kromě pití valně žádnou činnost nevykazoval. Ačkoliv v pití byl znamenitý, nestačila mu jeho výjimečnost na přiznání invalidního důchodu, a tak si vypůjčoval od bohatších kolegů, kteří rádi jeho pijatiky sponzorovali, neboť je krmil košilatými vtipy z provenience Švandy Dudáka. Skutečně se někde v těch krajích poblíž Strakonic narodil a vyrostl, pásl husy pod kuratelou svého otce, který byl výhlašený alkoholik a rabiát, říkali mu Vepř, protože se poeticky jmenoval Schweinestall, a protože vedl hospodářství z krčmy, brzy udělal bankrot a oběsil se ve stáji.
Na diktátora měl brzký odsun otce neblahý vliv, stával se apatičtějším a propadal zahálce, kterou korunoval svými nečistými styky s lehkými děvami a karbaničením v místní nálevně. V patnácti pobodal opilce, který mu žertem šáhl na vodku Mefisto.
Není tedy divu, že Petřík ve škole nedosahoval zářných výsledků. Jeho pochroumaný intelekt sotva stačil držet krok s kostnatým, žilnatým školníkem, který ztratil před dvěma lety při autonehodě ženu a ze žalu topil svá malá, kalná očka v pálence. Čím dál častěji chodil za školu k řece, kde pozoroval a krmil našedlé kachny, přípomínající mu vlastní šeď a kal života, jež ony oprýskané vodní obyvatelky znaly pouze neúplně. Zdálo se mu však při některých svátečních útěcích k liknavému proudu, že mu opravdu rozumí, a tak s nimi rozmlouval. O tatínkovi, který se příliš nepředřel, aby měl na flašky, o mamince, která chodila přikrčeně a pod panenskou kůží se jí rýsovaly fialové modřiny, o sousedovi, který s drátenickým zápalem popíjel rumy v podchodu i o nešťastném školníkovi, oběti smutných okolností, jenž zas v kumbálku nepřítomně otvíral bezednou láhev skonu.
Když má svátek Karina, rok teprve začíná. Však o den lépe vidíš, co na konci sklidíš!
Kdo chce poznat všechny krásy, nesmí dělat chyby, asi. Dopustí se omylu, kdo vynechá Radmilu!
V tuto pozdní chvíli těžko sbírám síly... Tak ať slečna Diana zkusí počkat do rána!
Poznal slečnu Vilmu - no láska jako z filmu. Ten film nikde neběží, je nepřístupný mládeži!
Žádné komentáře:
Okomentovat