Mnohá světla svíček zhasla úplně, jiná čadila a páchla a mastnota z nich kapala na podlahu.
Bohyně smíchu mi nakázala, abych byl vtipný. Jenže nedokážu cvičit, jak někdo píská. Byl jsem v baru teďka. Tam oblíbená barmanka z Portorika rozkládá o svých chlapech. Má děcko, když ji bylo šestnáct, teď je ji šestatřicet. Chce najít šarmantního typa, který ji bude prokazovat služby vztahu. Takové to: když chceš někam jít, vem mě s sebou.
Chce, aby ji dlouze hleděl do očí, říkal, že je krásná atd.
Ona je rozhodně s půvaby udělaná. Ale žije mimo realitu.
Nechce sex, chce vážný vztah.
Takový přístup nemá v jednadvacátém století šanci přežít. Nevěšte si bulíky na nosíčky. Ani si nevěšte piercingy mezi pysky, protože kluci dneska už poznají fejky, kočíčí zlato mezi osmadvaceti karáty.
Po cestě domů jsem narazil na tři krysí hovínka. Úplně mě to vykolejilo. Možná nebyly krysí, ale třeba veverčí, jichž je tu habaděj.
Žádné komentáře:
Okomentovat