A co je zajímavé, děcka. Že jsem tak hustoprdelil po globuse a prstem jsem dopadl do Baltského moře, do Švédska. Občas si tak z podivného rozmaru roztočím koule, abych se aspoň na fotkách podíval dál než za sousedův plot. Jakousi náhodou, která v první řadě vůbec nemusí znamenat náhodu, ale třeba řízení Prozřetelnosti, jsem dopadl teda někam doprostřed Botnického zálivu, kam bych se určitě podíval jen nerad, ne bez rukávků k plování. Dobře, říkám si, vemu teda mapy na googlu a jedu menší rozsah, naslepo na obrazovce jebnu do nějakého místa ve Skandinávii a bum. Malmö. To už je lepší. Docela udržitelné počasí, jak tak koukám, vlhkost vzduchu je ještě na hranici snesitelnosti, větřík fouká jen mírný, protože ho zastavují mořské proudy, co jdou proti směru ručiček a ostrůvky s přístavy, jichž jsem napočítal aspoň padesát. Pak všechny ty ledoborce. Skočné dmutí. Prostě romantika na entou. Dobře, ať je to Malmö, obdivuju rušná města a zástupy nevyspaných lidiček naloďujících se na zpožděné trajekty, a co teprve lodní bary s dostatečnou zásobou vodky! Když už se dostanete někam na sever, všimnete si, že pořádně neumíte mluvit tou jejich hatmatilkou. Pokud jste měli štígro a emigrovali před osmdesátým rokem, museli jste si žádat o azyly a podobné formalitky, zato žijete třicet i víc let v pohádce o bezstarostném konci, možná vyšší daně, ale zas platíte jen za kvalitu. Kdyby pro nic jiného, a mě zrovna moc věcí na světě netankuje, jen věci, které si nemůžete koupit, Malmö je pilířem evropské architektury. Mají tam tu nejhezčí secesní synagógu, která kdy byla v těch krajích zasazena, kterou chtěli synagobijci vyhodit do povětří, ale měli na ni málo trhaviny. Mají tam prosklenou městskou knihovnu, která připomíná skleněnou dózu na květiny nebo na vařečky. Jsem vysazený na služtičky s krajkami na titeřných zástěrkách, které nosí chody na stoly v kastilské hodovní síni jako za rytíře El Cida, El Campeadora třeba sedm chodů a sedm orgasmů k tomu, teda nevím, kolik měly na sobě tehdy krajek a jak dlouho jim vydržely, ale vím jistě, že měly na zápěstí, na krku i na kotnících hromadu perel. A perly, jak známo, dělají ženu. Nestává se často, že by mě pohled na knihovnu vyburcoval k vzpomínce na španělské konkvistadory.
Mají tam velice ošklivou oranžovou kostku moderna museet, tak ošklivou vedle té vpravdě působivě prosté gotické branky, že až bije ten kontrast do slabin a já si říkám, že je to vlastně vtipné a tak blbé, až je to dobré, že bych tam na baru asi položil hodně papírků, než bych se z té elektrické klece zbláznil nebo pobláznil ostatní příchozí. Hédonik ve mně, víc než ten slavný mučedník, by si asi dlouze užíval návštěvu té geniální stavby našeho věku, nákupního střediska Emporia a beru jed na to, že by se vydatně zšalvějoval a napůl v jiné dimenzi osáhaval všecky prodavačky parfémů, aby ho securiťáci vyváděli zbitého v klepetech.
Žádné komentáře:
Okomentovat