Kořen zla

Tenhle článek diktoval můj kamarád, M.Z., absolvent bohosloví na prestižní pražské univerzitě. Pojednává o jeho vztahu k střední škole. Zkušenosti nevěřícího, tak je myslím pojmenoval, a jsou možná volně dostupné, ale pochybuju, že je najdete. Absolvoval před mnoha a mnoha lety katolické církevní gymnázium a budu spíš mluvit jeho ústy, než abych se pokoušel o transkripci.

Začal jsem chodit do jedné temné a ohyzdné základní školy ze 70. let. Zpočátku jsem byl nadšen z toho, že už nemusím po obědě ležet na lehátku, nebo spíš tvrdé žalářní pryčně s krátkou peřinou. Stará učitelka v první třídě byla dost nevrlá. Nejevil jsem vůbec nadšení z neustálého kreslení rohlíčků do pracovního sešitu a nesmyslně častého vybarvování jakýchsi omalovánek. Učitelka jen tak nezávazně naznačila matce, že patřím na zvláštní školu.

školu. Nejspíš jí nedošlo, že jsem se naučil číst někdy v pěti letech, což byla docela výhra. Kupodivu jsem ale v pololetí dostal na vysvědčení velkou jedničku a na konci roku učitelce nezbývalo, než mi dát samé jedničky. Chtěla mě ovšem nasrat, tak mi dala aspoň dvojku z výtvarné výchovy. Na této státní sekulární škole jakási katechetka nepovinně vyučovala náboženství. Neměl jsem potřebu tam chodit, nic mě tam netáhlo. I když dcera sousedky z baráku to navštěvovala a nestěžovala si. Neměl jsem o náboženství asi žádnou představu, ale nejspíš jsem se v té škole nechtěl zdržovat déle, než bylo nutné. Matka mi nabídla, jestli bych nechtěl do náboženství chodit. Pronesl jsem své oblíbené: "A proč bych tam měl lézt?" Matka nedokázala vymyslet žádný důvod, tak jsem brzy na všechno zapomněl. Na tuhle drobnost bych skoro zapomněl... I k vyučování v sekulární základní škole patří trochu té mytologie. Snad ve třetí třídě jsme probírali příběhy ze Starých pověstí českých. Učitelka se lehce zmínila o pohanském náboženství a o kněžně Libuši, která konala oběti bůžkům. Zeptal jsem se, kde staří Čechové přišli k takovým podivným zvykům. Učitelka bez váhání odpověděla: "Milí žáci, vy byste asi chtěli vědět, jak vznikne náboženství, že ano? No tak podívejte se, když si lidi neuměli vysvětlit některé přírodní jevy, třeba bouřku, tak si vymysleli bohy, kteří za tím jevem stojí. Kněžna Libuše si třeba myslela, že bouřku způsobí hněv boha
Peruna, který vládne hromům a bleskům. Ve starověkém Řecku si zase lidi vymysleli hromovládce jménem Zeus. V každé zemi si lidi vymysleli jiná božstva. Inu, milé děti, buďte rády, že žijete v moderní době, kdy už umíme většinu věcí vysvětlit vědecky, třeba tu bouřku."

-- Na škole krátkou chvíli působilo Hnutí čistá láska. Pravděpodobně mělo za cíl popularizovat sexuální tělocvik až po svatbě. Netuším proč, neboť toto je již standardní součástí křesťanství.
-- Možná by vás zajímalo, jestli se konala jakákoliv sexuální výchova. Lze říci, že skoro ne, nicméně v kvintě jsme se v biologii jednou dívali na jakousi videokazetu. Záznam byl nesmyslně tichý, takže bylo rozumět každému osmému slovu. Střídaly se dva záběry. Pohled na besedu puberťáků s odborníkem a jakýsi divný graf. Nepodařilo se mi zjistit, o čem to bylo, ale ten divný graf asi představoval menstruační cyklus. Potom jsme se snad v septimě dívali na videozáznam porodu. Když miminko přišlo na svět, zazvonil školní zvonek, zařvali jsme pochvalně cosi jako při fotbale a utíkali do
jídelny. V tercii se konala beseda s jakousi doktorkou. Mluvila dlouze o důležitosti a významu panenství. To slovo mi rezonuje v uších, když si na ni vzpomenu. Panenství je prý nejdůležitější součást slušné holky. Bůhvíproč také podotknula, že kluci si rádi představují spolužačky nahé. Ohlédnul jsem se po holkách ve třídě, ale moc mi to představování nešlo. Zjistil jsem, že mám evidentně nakoukáno příliš málo "uměleckých fotek". Sexuální výchova byla tedy nedostatečná, což znamenalo, že jsem to musel dohnat samostudiem "knížek pro chlapce". Taky jsem začal ujíždět na tvorbě Jana Saudka. Seriózní umění je daleko lepší než erotické časopisy Oldies, Markýz, České ložnice, Fontána, nebo Právě 18.