Chce se mi chčít. Ležím v louži spáleného vína, postel smrdí, utěšuji se chabě, že to nejsem já, kdo tak páchne, jak kocouří průjem, jak zvratky, jak plíseň, povodeň, která mi před pár týdny zatopila pokoj, protože pumpa přestala pumpovat, a kombinace zvratek a plísní dělají na nebohé matraci své. Za stěnou z umakartu piští krysy a v trubkách slyším svištící vír splachovaní. Mravenci vystavěli nejspíš pohledné mravenište přímo pod mou postelí v koutě, neodvažuji se pohlédnout v tu stranu.
Vyšla s taškou plnou nákupu z řeznictví do ulice a po chvíli chůze vidí, jak se na autobusové zastávce hemží zástup lidiček. Stojí před obřím duhovým transparentem s nápisem: HLEDÁ SE ŽENA. Pod inzerátem (jsem burzovní analytik, je mi 47, hledám ženu ve věku od 37 do 44 za účelem svatby, domácí typ, pes není překážkou) je jméno a adresa onoho mužského. Zasmála se a pocítíla trochu opovržení a šla domů, kde si dala vanu a na pár hodin chlapa pustila z hlavy. Zas si na něj vzpomněla, teprve až dopila druhou sklenku cherry.
Ta prokletá introspekce. Sondování hlubin mysli. Kam může vést? K neblahým, mlhavým koncům. Tam určitě. Je to highway rovnou do pekla. Mě zavedla až na kraj propasti. Kam jsem s dovolením skočil po hlavě. Ale ať. Co naplat. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Přečetl jsem si líbezný článek od maye. Vzpomíná v něm na takový sen či vizi. Moje sny jsou povahou spíš halucinogenní, jako nazdažbůh rozházené údy v márnici, příliš volné a potenciálně zběsilé, ba rizikové, takže v nich nemáte ten správný pocit nedotknutelnosti, který se očekává od snu spleteného z pavoučích vlásků polobdění a který jsem zažil u maye. Doporučuje pět z pěti snílků.
Vyšla s taškou plnou nákupu z řeznictví do ulice a po chvíli chůze vidí, jak se na autobusové zastávce hemží zástup lidiček. Stojí před obřím duhovým transparentem s nápisem: HLEDÁ SE ŽENA. Pod inzerátem (jsem burzovní analytik, je mi 47, hledám ženu ve věku od 37 do 44 za účelem svatby, domácí typ, pes není překážkou) je jméno a adresa onoho mužského. Zasmála se a pocítíla trochu opovržení a šla domů, kde si dala vanu a na pár hodin chlapa pustila z hlavy. Zas si na něj vzpomněla, teprve až dopila druhou sklenku cherry.
Ta prokletá introspekce. Sondování hlubin mysli. Kam může vést? K neblahým, mlhavým koncům. Tam určitě. Je to highway rovnou do pekla. Mě zavedla až na kraj propasti. Kam jsem s dovolením skočil po hlavě. Ale ať. Co naplat. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Přečetl jsem si líbezný článek od maye. Vzpomíná v něm na takový sen či vizi. Moje sny jsou povahou spíš halucinogenní, jako nazdažbůh rozházené údy v márnici, příliš volné a potenciálně zběsilé, ba rizikové, takže v nich nemáte ten správný pocit nedotknutelnosti, který se očekává od snu spleteného z pavoučích vlásků polobdění a který jsem zažil u maye. Doporučuje pět z pěti snílků.
Nějak se mi to promazalo. Úvody jsou nudné jak barové tanečnice u tyče s malýma kozama. Dneska je Den nezávislosti, takže jsem samozřejmě ožralý jak doga. Článek, který snad dopíšu, než se úplně zřídím a který jsem začal psát před týdnem a mám v něm deset vět, věnuji Osudové. Smráká se. Cyndi před třiceti cosi lety nazpívala song, ten je taky pro fátální dámu. Tolik k technickým věcem, nyní k samotné podstatě vesmíru.
Žádné komentáře:
Okomentovat