Nemám se rád za to, že mi neprodají koblihu

No tak jo, včera je dnes. Jako celkem slušný fanda basketu, protože prostě proto, neřeknu vám proč, jsem s napětím sledoval vyřazovací boje o NBA šampióny. A víme, že jsem, co začal hrát LeBron, vždycky říkal, že bude jednou lepší než Jordan. Každý trochu dobrý je dneska lepší než Jordan, protože se prostě posunuly fyzické hranice. Podívejte se na čutanou kdysi a teď, na hokej, na ty brankáře bez masek. Jak do sebe vjíždějí, ty krosčeky, je to jak pomalá lokomotiva oproti tomu, co se řítí po dráze dnes.
Aby se tedy dostal k meritu. Hrál prostě famózně, hrál sám proti pěti, a tak je jasné, že nevyhrál. Ale i tak byl nejlepšíá na palubovce a nikdo se mu ani neblížil. A to tam měli Curryho, už od oka nejlepšího střelce dějin basketbalu.

První dva zápasy vyrovnané jak šlak, pak hezká výhra, prohra, pak už se neslo na vlně. Zlomili je v tom pátém zápase. A když na tiskovce říkal, jak si je jistý, protože je nej hráč na světě, tak už v těch slovech jsem cítil, že on si sice jistý je, ale o svým teammates to říct nemůže.

No Andre Iguodala u Warriorů v té sérii celkem rozhodl, ubránil, zahrál, co potřebovali. Kerr měl nej mančaft, tak asi ani nečekal nic jiného, než že budou v Oaklandu slavit.

LeBron James každopádně zas ukázal, že ve třiceti nepatří do starého železa a ještě pár let bude trhat rekordy, i když to už za pár let bude asi rok od roku těžší.