V hrudi přebývá

sýrovitý nohy duše tvaru konvice ruce, které nenávidí kulečníková tága oči jako spínátka mám radši červené víno nudím se v letadle jsem ukázněný při zemětřesení a ospalý na pohřbech zvracím na přehlídkách a jsem obřadný u šachů

moje matka měla falešné zuby můj otec měl falešné zuby a každou sobotu po celý svůj život srolovali všechny koberce v domě napastovali dřevěnou podlahu a znova na ni ty koberce položili

někteří lidé jsou mladí a nic
víc a někteří lidé jsou staří a nic víc a někteří lidé jsou něco mezi prostě něco mezi. a kdyby se mouchy hodily do gala a všechny domy shořely ve zlatém ohni, kdyby se nebesa vrtěla jak břišní tanečnice a všechny atomové bomby začaly řvát, někteří lidé by byli mladí a nic víc, a zbytek by zůstal stejný. těch pár, co jsou jiní, rychle vyřídí policie, vlastní matky, vůlastní bratři, ostatní; vyřídí se sami. zbývá jen to, co vidíš. je to drsný

kdysi jsem odšroubovával spodní kryt telefonu a vycpával ho hadry a když někdo klepal neotvíral jsem a když byli neodbytní spustil jsem na ně tak sprostě že rychle mizeli. další starý blázen se zlatými křídly povislým bílým břichem a očima, které vyrazí dech slunci.

tohle už napadlo milióny mužů při holení, že vzít si život je možná lepší než zbavovat se vousů plivni na hadřík a očisti si zpětné zrcátko, uháněj jako o život, opilej vocase, kurvy zvítězí, blázni zvítězí ale ty přesto vyraž jako kůň ze startovacího boxu

telefón pořád vyzváněl. zvedl jsem ho: "haló!" "MILUJU TĚ!" řekla. "dík," řekl jsem já. "to je všechno, co mi řekneš?" "ano." "di do prdele!" řekla a zavěsila. láska usychá, pomyslel jsem si, když jsem se vracel zpět do koupelny, dokonce rychleji než sperma.

jestliže trpím u tohoto psacího stroje pomyslete, jak bych se asi cítil mezi sběrači salátu v Salinas

Bukowski