Minulý a budoucí světelný kužel události (označme ji P) rozdělují prostoročas na tři oblasti (obr. na str. 37 dole). První z nich je absolutní budoucnost události P; tvoří ji oblast uvnitř budoucího světelného kuželu vycházejícího z P. Události ležící v absolutní budoucnosti P mohou být v principu ovlivněny tím, co se v P stalo. Naopak ty události, které leží vně světelného kuželu z P, nemůže žádný signál z ní vyslaný zasáhnout, protože nic se nešíří rychleji než světlo. Absolutní minulostí P je oblast uvnitř minulého světelného kuželu. Signály šířící se z této oblasti podsvětelnou rychlostí mohou dostihnout událost P, pokud jsou vyslány vhodným směrem. Události ležící vně obou světelných kuželů nemohou událost P ovlivnit ani jí nemohou být samy ovlivněny. Kdyby třeba najednou Slunce přestalo svítit, lidé na Zemi by si zprvu ničeho nepovšimli. Dokud se Země nachází vně budoucího světelného kuželu této události, nemůže událost dění na naší planetě ovlivnit (obr. na str. 38). Až po osmi minutách, které potřebuje světlo k překonání vzdálenosti od Slunce k Zemi, bychom poznali, že s naší hvězdou není něco v pořádku. Teprve po této době totiž vstupuje Země do budoucího světelného kuželu události, která se odehrála na Slunci. Ze stejného důvodu nevíme nic o tom, co se děje ve velmi vzdáleném vesmíru. Světlo, které k nám přichází od dalekých galaxií, bylo vysláno před milióny let a nejvzdálenější vesmírné objekty které jsme schopni pozorovat, opustilo dokonce před osmi miliardami let. Pohlížíme-li na vesmír, vidíme jej takový, jaký byl v minulosti.
Hawking
Žádné komentáře:
Okomentovat