čtvrtek 26. března 2015

Něco velmi vysoce

Paul Kearney
objevil záblesk nahé hrůzy. Ale pak se znovu pustili do práce. Když se ráhna pootočila ve směru měnícího se větru, pocítili muži na zádi, že tlak na rameno páky kormidla se zmenšil. Vítr se stočil na levobok a popohnal karaku prudce vpřed, jako když se kůň prodírá hlubokým sněhem. Loď plula pod neúplným počtem plachet; víc jich prostě neměli. Z větší části zůstaly jen cáry, volně vlající z ráhen. Na místě, kde se kdysi tyčil hlavní stěžeň, zbyl zlomený pahýl, zahalený zbytkem plachty jako pohřebním rubášem.
Už nemůžeme být příliš daleko, pomyslel si Hawkwood a obrátil se ke svým třem společníkům.
"S větrem v plachtách půjde ovládat lépe." Musel řvát, aby překřičel bouři. "Udržujte kurz, jestli bouře zesílí, nezbude nic jiného než před ní utéct a čert vem navigaci."
Jeden z mužů, kteří s ním stáli na kormidelním můstku, byl vysoký a hubený. Přes bledou tvář se mu táhla strašlivá jizva a rozdělovala čelo na dvě poloviny, než se ztrácela u spánku. Byl oblečen do hadrů, které jen vzdáleně připomínaly jezdecký plášť.

Žádné komentáře:

Okomentovat