středa 11. února 2015

Stasimon

Znáte Jana Ottu? Byl to mnich žijící v 18. storočí, který se po nocích věnoval zábavě, která nám dnes připadá nepochopitelná. Hromadil slůvka a vykládal jejich významy. Byl to taky učenec na slovo vzatý, a byla to právě neviditelné dýka - slovo, které ho připravilo o život. Umřel vyčerpáním někde na stránce 34192 u hesla vemeník.
Víte např., co je atom? Prvek. Jméno nejmenších, dále nerozkladných částic, ze kterých si hmotu myslíme složenu. Ve filosofii: každé tělo lze příslušnými způsoby rozdrobiti a v myšlenkách dále prováědti až k oněm posledním dílcům, z nichž opět pochodem opačným tělo skládati. Rozličnost těl pak záleží v rozličném sestavení atomů, všechna změna v pouhém jejich spojování a rozpojování. Tato základní myšlenka byla hned zprva pohodlným vzorcem, jímžto se množství úkazů dalo vysvětliti, přehlédnouti a v souvislosti uvésti dalo, a zůstala tím až po dnes. Atomismus, slůvko asociační.
Ale stačí zaměnit písmenko a jsme někde na pólu. Atol, prý jakýsi korálový útes kruhového nebo elipsovitého tvaru s mělkou lagunou uprostřed. Útes může být souvislý nebo je vytvářen řetězcem ostrovků. Před rušivými účinky vlnění jej chrání val tvořený hlavně odolnými řasami. Korálové trsy rostou v klidnějším prostředí laguny. Velikost atolů je velmi proměnlivá (od desítek metrů až po desítky kilometrů). V současnosti se atoly vyskytují jen v tropických mořích. Atolismem se rozumí jednání působící, že něco je jak korál a laguna, za určitých okolností vlhké a kluzké, možná opilá žena v říji.
Plachost je třeba bázlivost, nesmělost, prostě povahový rys spojený s nedostatkem sebevědomí či sociálních zkušeností, s trémou, introverzí nebo některými formami autismu.
Co říká moudrý Otta o mém oblíbeném nástroji, kterým jsem v dětství požal stovky akrů polí?
Kosa, nástroj na kosení, sekání obilí, trávy a j. pícních rostlin. Hlavní součástky jsou: zahnutý ocelový nůž č. kosa, jenž pomocí ok a nasazen a upevněn jest na násadě zv. kosiště s 2 rukojetmi (na konci a uprostřed). Aby obilí při kosení znenáhla a pěkně v řadách se kladlo, jest kosiště na konci opatřeno hrabicí. Význačné známky dobré kosy jsou: pěkný hladký vzhled, jasný zvuk, malá váha, seknutím do kovaného hřebu poškodí se hřeb, nikoliv kosa, dále snese ohnutí tlakem o 7 - 10 cm a přestane-li tento působiti, nabývá ihned původního tvaru. Jsou dva druhy kos: ta první vyrábí se z lité oceli a nabývá ostří pouze broušením, čímž delším upotřebením ubývá na šířce; druhý nabývá ostří vyklepáním ručním kladivkem na koníku (třínohá stolička s kovadlinkou babka zv.) a doostří se ručním brouskem. Vyrábí se ze dvou druhů oceli a sice hřbet ze špatnější a ostří z nejlepší houževnaté oceli. Tyto druhy v kusech odpovídající velikosti kos svářejí se na plocho mezi sebou a vykovou v hrubý tvar, při čemž současně vytvoří se oko a nůžkami v přesný tvar vystřihne. Pak se v roztaveném loji zakalí. Po kalení čistí se od zbylé mastnoty drhnutím a co nedá se oškrábati, odstraní se tím, že vloží se na krátký čas do ohně, pak rychle se vloží do uhelného prachu a z něho rychle vnoří do studené vody. Ožehnuté částky odprýskají a které zůstanou, oškrábou se. Uhelný prach zní mým uším libozvučně, co říkáte?
Máme ji před vnitřním zrakem docela věrohodně vykreslenu. Pro ty z vás, kteří neví, jak vypadá kosa, přidávám obrázek pro doplnění.

Žádné komentáře:

Okomentovat