Svět je postaven jen na sexu, jak učí Freud

Když jsem byl malý, říkali mi naši, budiž jim země útěchou, dobře se uč a jez vtipnou kaši. Učil jsem se dobře, což o to, ale moc jsem nejedl. Radši jsem chodil týrat na pole kobylky. Ale následující příběh, vážení přátelé, nebude o mně, bude o Bobbym. Za tři dny to bude rok, co jsem se na stuprumovi zjevil, a nejradši bych tenhle pošahaný čin vzal zpátky tím, že bych blog vymazal! Ale Bobby říká: "Poslyš, S., nic víc už zkonit nemůžeš, v životě jsi podělal všecko, tak proč si jednou nesedneš a nenapíšeš něco, co by mělo šťávu? Tím možná částečně ospravedlníš svou existenci." Přirozeně jsem se cítil dotčený a uražený ve své dobromyslnosti, ale ve skrytu duše jsem cítil, že má pravdu. Je zbytečné, abych psal a psal o hovnech, zatímco ostatní si sednou a jednoduše porodí klenot. Co ostatní spláchnou levou zadní za deset minut, to mně zabere přinejmenším dva dny. Kde je jaká spravedlnost? Inu, co vám mám říkat? Zasadil mi brouka do čelního laloku a já počínal být zoufalý. Vrtalo mi hlavou, co bych mohl udělat pro zlepšení svého kreditu neschopného pisálka a pak mi to došlo. Bylo to jak rána z nebes, svitlo mi přesně tak, jak se přiházívá u těch nejlepších nápadů.
Použiju taktiku spálené země, no jasně! No jasně-ee... Ale co vlastně znamená taktika spálené země? Ve válce se jí upřednostňovalo na území nepřítele, aby pokud možno utrpěl co největší škody svých vlastních zdrojů a nemohl je v odvetě využít. Potraviny, doprava, průmyslová infrastuktura, to vše se stalo terčem útoků, kdy např. při ústupových bojích vojáci vypálili ještě nesklizenou úrodu a v zimě vesnice nechali hladovět. V psaní se taktikou spálené země rozumí snaha pálit mosty, abyste si nadělali dostatek popela k sypání na hlavu a nemuseli brát z rezerv. Je to vlastně poslední sten a výkřik do prázdna, kdy se s neochvějnou vytrvalostí snažíte neztratit tu mizející špetku naděje, kterou v sebe vkládáte. A doufáte v zázrak. A doufáte v překvapivý obrat, že vás pro tentokrát povede ruka Múzy méně hrbolatou stezkou a vy snad konečně spatříte nějaký ten gejzír jednoduchosti a chladivou studánku půvabu. Tak či onak, neměl jsem tehdy potřebnou sílu se mu hrdě postavit a říct: čti a plač, však ti jednoho dne zatnu tipec. Avšak poté, co jsem po nepřetržitém desetihodinovém slovesném maratónu vypotil Kurevníka, pro mě jeho výsměsné poznámky přestaly mít váhu! Konečně jsem v sobě našel ne-li tygra, tedy aspoň pardála. Nyní jsem přesvědčen, že Bobbyho rozsápu způsobem, že z něj nezbudou ani piliny. A kurevsky mu to natřu. Jóó. Jo, he-he-che-che.

Kurevník

Bobby byl ještě malý kluk, navštěvoval výběrovou školu pro speciální žáčky, nosil v baťohu s učením hrst bonbónů a chleba s máslem. Myslel jen na klukoviny. Po obzvlášť nejapném žertíku si ho pozval ředitel k sobě do ředitelny a postavil ho do latě. Tloukl mu ukazovátkem přes prsty a volal: "Tak ty se nebudeš učit? Budeš jen dělat neplechu? Si mě nepřej. Taky děláš nehoráznou ostudu své matce! Chceš, abych tě dal z třídy zpěvu na hodiny náboženství? Pan katecheta by se mohl přetrhnout radostí, aby tebe, ty ošklivý malý nevděčníku, slyšel předříkávat žalmy." Když se Bobby jen povýšeně smál, byl poprvé ředitelem zbit na holou. A přesně podle vzoru učitele všech národů, Jana Ámose, byla na něj použita rákoska, kterou onen doporučoval už před staletími. Komenský je nyní uctíván po celé východní Evropě, kde se z jeho rákosky stala kaučuková trubka. Ale nepředbíhejme událostem. Bobby začal ječet v záchvatu bolesti a vzteku, rozhodně ne nijak dětsky ječet, přísahaje na všechny rohaté, že takovou kapitalistickou zrůdu, jako je ředitel, ještě jakživ neviděl a že z něho udělá vobruč a potře ho jíškou a vyšle na okružní jízdu na měsíc, jestli okamžitě nedá ty šlahouny pryč z jeho zadnice. Tak ho začal bít přes chodila, to už Bobby nesnesl a začal natahovat moldánky. Chvíli ještě postál jako uzlíček neštěstí zbrocený slzami a pak v záchvatu dušení utekl jak šipka dveřmi na chodbu, hulákaje a hřímaje, že svůj život zasvětí pomstě.
Hnal si to kolem o rok starší Píďalky, která už tehdy, kromě dvou potratů, měla na svém kontě mimořádně působivý zadeček a jak tak běžel, zdálo se mu, že v jejích očích na milisekundu zahlédl náznak sympatií. Byl ještě příliš mlád na to, aby pochopil, že jí z očí koukal vyložený chtíč se kurvit. Běžel kolem spousty spolužáků, kteří venku na hřišti hráli fotbal i kolem osamoceného a uhrovitého předsedy chemikářů Lukáše Žabáka, který si v roští honil čuráčka. Když pak o mnoho minut později doběhl až k vratům svého domova, přivítal ho zběsilý jekot nadávek pána otce, který byl už telefonicky ředitelem informován, jak nečestně se ve škole Bobby zachoval.
Netušil, jak tehdy přežil večer a ráno a následující dny, než se život vrátil do starých kolejí, ale věděl s určitostí, že od nynějška se zaměří pouze na jediné, že bude mít jediný cíl, poplatný všemu, co vykoná. Udělá za sebe toho největšího rebela ze všech!
S Píďalkou se ještě téhož léta oženil, nevěstě bylo dvanáct, jemu o rok míň, ale protože byl klukem pomsty, své city nedržel nijak snadno na uzdě i netrvalo dlouho a vyhledával rozptýlení u jiných těl. Zakryt krásnými tvary, poprsími všech značek a docela blizoučko všech těch dámských vnitřností už v jedenácti letech počal rozvíjet umění deflorace, líhal s každou poběhlicí a přefikl každou pouliční fetku. Následkem toho jeho čurák nebývale sílil a mohutněl a už brzy byl větší a skvělejší než čůraci všech ostatních mužů. Naučil se strkat pyje do uch od seker, do skleněných baňek, a pokaždé, když našel nový materiál, o který ještě neotřel svou jitrnici, zavyl jako medvěd grizzly při lovu a s vítězoslavným úsměvem, kterému nebylo lze odolat, si zapsal do notýsku datum a čas objevu.
Jak si klestil cestu od jedné kundy k druhé, počínaly se v jeho tváři rojit prazvláštní bulky - počínající léze nejrůznějších venerických chorob. Zapomněl, že nejlepší prevencí před pohlavními nemocemi je vydatný přísun alkoholu. Úplně přeskočil jednoho období dětství, a to se mu šeredně vymstilo. Z plic mu vycházel jakýsi dutý šramot a místo jazyka mu v hubě pérovala fialová liána jazýčku. Kamarádi ho viděli scházet i zhrozili se, a proto řekli řeznici z masného krámku, aby ho navštívila. Tato vyhlášená kořalečnice mu udělala službu, s úsměvem přistoupila k posteli, kde Bobby nevýslovně trpěl a pak mu nalívala jeden hrnek za druhým, dokud jeho tvář zcela nepozbyla barev a když jeho život doslova visel na vlásku, byl brzy tak opilý, že nevěděl, jestli ještě žije, vtiskla mu na nos polibek a oznámila mu, že nyní je teprve mužem. Po této epizodě začal trávit víc času u řeznice. Někdy si naplnil kapsy cihlami, aby nevyletěl příliš vysoko ke hvězdám a fantazie ho nevynesla na oběžnou dráhu. Pořád totiž věřil ve svůj malý podnik.
Naučil se rozpoznávat prvky v periodické tabulce a přestože ve zdravovědě ani matematice nijak nevynikal, brzy získal povšechný rozhled o vynálezech na poli medicíiny a dovedl z hlavy spočítat kvadratické rovnice. Krásné ženy mu usedaly na ústa a on je sál. Cítil, že nikdo není schopen vymyslet nic jiného, než co se mu rodí ve slabinách. Že kličem k všemoci je klíč uzamknutý v truhlici s varlaty.
A stále dychtil po pomstě, dnes víc než kdy dřív. Proto když jeho otec skonal na leukémii, nešel mu ani na pohřeb, a když se oběsila matka, dal jí přes tetu poslat svazek cibulí.
Jednoho dne se vztyčil a zjistil, že je vyšší než všichni ostatní. Bylo mu právě devetenáct a půl a táhlo mu na horší časy. Jeho výrazná brada zápasníka, tvář Tatara a nos rudý jako hejl mezi očima, která se štětinatě dívala pouze na jediný cíl před sebou, upomínala na egyptské otroky při stavbě pyramid.

Bude kontiunovat...