Lvice

Ráno jsem byl na radnici (jsem tam pořád, říkám si s klasikem: radíme si a jsme bezradní!) a koukám do protějšího okna, vdechuju vůni květin, vzduch vibruje tlumeným ptačím zpěvem, sedím tam někde v 3. patře na lavičce, když tu vidím před sebou, pod sebou jak se belhá po schodech nějaká kost. Mohlo jí být tak 29, 30. Ale jak jsem ji viděl, tak si říkám, že vypadá, jak kdyby ji jako malou nutili sjíždět na lyžích kopce, protože měla takové vytahané kyčle zvláštně, působilo to fakt neodolatelně. Tvář neměla jako standartní dnešní holky unavenou, ale bylo v ní něco ne z kočky, spíš z lvice, opravdu jsem z ní měl zajímavý pocit. No od pohledu rodilá vesničanka, která si zakládá na tom, že dokončila ve městě náročnou školu, nějaký ten doktorátek a teď má tu svou rodinku a bude se o ně starat, dokud se zas její děti nerozhodnou si založit rodinu, a tak to bude pokračovat do soudného dne. Závidím těm lidem, kteří mají tak krásně nalajnovaný život, musí v nich být radost ze života a množství energie, které jim umožňuje zdolávat ty své mety. Pak už se na ní valil její choť, choval nějaké to děcko v náručí, taky asi taková mužská její verze. Oba byli jasně hodní lidé, nebyly to typy, které za sebou mají mnoho úpěnlivých zkušeností, takže karmicky se zrodili slušně a vedli jednoznačně řádný život. Nestihli se jim zkřivit tváře a ohnout hřbety, sálalo z nich teplo domova a péče. Pak jsem na ní vejral dál, protože mi začala hrát fantazie a říkal jsem si: jaká asi je taková holka? Já vlastně znám samé špatné, trajdy a fetny, co se jenom kurvily a dotáhly to akorát do bordelu. Muvili spolu a já naslouchal, co by se z nich dalo ještě vyčíst. Chlap musel být nějaký špekulant na burze, byl takový vyleštěný a nóbl, zvyklý mít hlavní slovo, odráželo se to i v jeho postoji. Poněvadž víme, jak třeba nějaký vekslák z minulého režimu drží děcko, jak si furt hlídá záda atd. Tenhle byl jen přirozeně autorativní. Lvice měla takový témbr hlasu, až mi zaléhalo v uších, myslel jsem, že mě složí ty její trylky. Asi bych to nevydržel a začal blouznit, kdyby včas neodešli. Naštěstí se chvatně vzdalovali a já mohl pokračovat v zírání z okna. To ráno už se obešlo bez dalších podpásovek.