Ratuska.blog.cz napsala něco jako: "Když se vracím nádhernou deštivou nocí z hospody domů, nemůžu ani došlápnout na zem, abych se na centimetr k jedné z nich nepřiblížila bosou nohou. Jsou všude a zvlášť tam, kde nesvítí pouliční lampy. Pokud jenom leží, jde to, pokud sebou mrskají a natahují se po mně, skáču do prázdna a doufám, že nedopadnu do měkkého. U dveří do domu si oddychnu. Jsem v bezpečí. A pak se rozsvítí a ona se tam mrská za rohožkou přímo u dveří jedna obvzlášť vypasená. Humus." a nám nezbývá než přikyvovat. Horší než žížaly z živočišného světa jsou ty ze světa lidského. Natahují po vás maloštětinná chapadla a chystají se vás vysávat. Někteří i svítí, aby vylučovaly světelkující sliz. Svítí nejčastěji tam, kde je úplná tma, aby ve vás fantasmagorie jejich přítomnosti vzbudila děs šitý vám přímo na míru. Pro lidi nevidomé mají pohotově tu odpornou vlastnost, že jsou to chodící humusáci a vysávají z každého póru tolik důležité živiny, čímž nabírají na objemu a nechutnosti. Komu štěstí nepřeje a spadne chraň Bůh do žížalýho hejna, octne se rázem v pravém pekle. Zalezou mu okamžitě pod šaty a do všech děr, kde kopulují a vytvářejí tak další legie svých potomků, lačnějších po hlenech víc než jejich rodičové. A jak by řekl filosof Berďajev, je přece lepší, když většina žije na vyšší úrovni, než aby všichni žili jako žebráci, takže s touhle starou pravdou na paměti se pouštějí do osídlování čím dál zapadlejších koutků vaší existence, aby mohly žít jako skutečné komtesy. Člověk by se jim rád vysmál, těm svinujícím se tyčkám, ale sotva otevře ústa, naplní mu chřtán. Z nedostatku taktu vám takřka nedovolí se ozvat.
V dávných dobách se na ně lákaly rybky, ale ty časy už jsou dávno pryč. Teď už i kostnaté rybky před nimi prchají a raději se zakousnou do chutnější pijavice.
Žádné komentáře:
Okomentovat