Někdy si myslívám," řekl Skočdopole, "že lidská dokonalost přivodí stejně snadno neštěstí jako vášeň a lehká mysl. Kdyby mi soud byl k tomu propůjčoval moc, trestal bych i svatoušky, páchnou mi čertovinou. Fí, čísti mladé ženě hodinky, oddělovati si peníze pro almužnu, civěti nad ptačím hnízdem, choditi po lesích s knihou a hráti před spaním ušlechtilé hry.
Pane, mluvím o vašem bratrovi a je mi líto, že nemohu uvésti jediné chvíle, v níž by se byl projevil méně nudně. Vlekl se vždy jako moucha z pomyjí, byl více světlovlasý, než je dovoleno, a jakživ neklel. Chůva, která zestárla na vašem statku, mu donášela pomluvy o ženě. Chodil kdoví kudy, ale neřekl na to ani slova. Snad stačila jediná hádka, jediný škrabanec, aby si padli do náruče.
Hrdelní pře
Žádné komentáře:
Okomentovat