Jednoho dne přišel k potoku znovu. Bylo to na jaře, kdy voněly stromy a louky a slunce pomalu zapadalo a schylovalo se k době, kdy je nejlépe nahodit mušku do běžící vody. Navázal mušku, párkrát se rozmáchl a zašeptal:
"Tak leť, potvůrko!"
Muška si sedla na hladinu, ale nic po ní neskočilo. Znovu nahodila a zase nic. Chytal půl hodiny a neměl ani jedno zabrání. Najednou přestal chytat a rozeběhl se chvatně podle potoka, přes brejličky zíral pátravě do tůní. Nespatřil jediného pstroužka. A pak si všiml, že se v namoklé půdě rýsují dvě čerstvé koleje. Vyděsil se: pstruhy někdo vybírá.
Mám rád tu řeku
Žádné komentáře:
Okomentovat