Je to paprsek světla

Je to mezi těmi, kdo vždy dávají nazpět

Je to starší a čistší proud

Je to příchod něčeho impozantního

Je to nejzazší polovičaté vzlyknutí

Je to unavený hlas protektora

Je to konečně doma

Až se znovu navrátí jaro, možná už nebudu na světě. 

Teď bych si rád myslel, že jaro je bytost, abych mohl věřit, že by plakalo, kdyby tak přišlo o jediného přítele. 

Jaro však vlastně ani není věc: 

jenom se to tak říká. 

Ba nevracejí se ani květy či zelené listy. 

Jsou nové květy, nové zelené listy. 

Jsou jiné vlídné dny. 

Nic se nevrací, nic se neopakuje, protože vše je skutečné.