Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje. Ví bezpečně, že je na cestě, po které se k němu nikdo nikdy nevydá.
neděle 8. března 2020
pátek 6. března 2020
Šílená čtrnáctka
Sisyfos byl mládenec. Jak si jinak vysvětlit, že měl věčně dost síly, aby se pižlal s něčím, co nemělo žádný cíl ani východisko.
Není to tak zlé, asi si řekl. Jenže bylo.
Kdyby nahoře byl aspoň jiný svět.
čtvrtek 5. března 2020
Jediné slůvko
Viděno primitivním zrakem, nejvlastnější, nejnevývratnější pravdou, jež není narušena ničím cizorodým (mučednictvím, zástupnou obětí), je pouze tělesná bolest. Touto bolest je naplněna celá naše planeta a není nikdo, kdo by se jí mohl vzpepít.
Až na alkáče, který necítí nic.
středa 4. března 2020
Žloutenka řádí v Miláně
Tři zásady pekla:
1. "Nejhorší je za oknem."
2. "Každou dívku musíš mít!"
3. "Tuhle dívku nesmíš mít!"
úterý 3. března 2020
Zasnoubení zla
Skončit jako vězeň - to by byl životní cíl. Snil jsem kdysi o tom, že jsem chobotnice a mohu se vydat mořem až za hranice známého. Ale byla to zamřížovaná klec. Co je vlastně náš vesmír? Obří vězení. Ryk světa lhostejně, pánovitě, zdomácněle proudí mřížemi dovnitř i ven, vězeň je tu zdánlivě volný, může se všeho účastnit, nic mu neujde, ale vyjít z klece nemůže.
Vězení, z něhož ani nevede cesta.
pondělí 2. března 2020
Slaďárna
Víte, jak některé patnáctky mžourají na samečky? Jako by je chtěly pohltit. Stanou se snadno přítěží, která může mládence zabít.
Kdyby aspoň dívky přicházely o rozum, ale k tomu nejsou dost hluboké.
Vrhají kužel pozornost, který prorazí krunýř udržované bezpečnosti jen o pár palců. Ale osten zůstane, s hladovými žaludky čekají na svítání, zatímco jejich oběť zatím hyne.
neděle 1. března 2020
Snědla kuře a teď šahá chlapci do kalhot
Místo oslav narození Ježíška máme už třetí měsíc v roce. Máme po postu, nebo se konec blíží a před námi jsou už jen svěry kytiček - kočiček a velkolepé Velikonoce. Chci naznačit, že čas běží rychle, dáme-li mu prostor. Lepší by ho bylo zadržet v běhu. Chytit pod krkem, kopnout od koulí a čekat, než se vydejchá pěkně u stromu nebo pod lavičkou. Miluju zkopané, mají vždy co říct - když ne nic převratného, tak aspoň se tváří podstatně hlubokými nádechy. Kolikrát kdo z vás dostal do držky? Komu byla zlámaná žebra? Kdo to dneska zná... všichni mladí sedí jen u androidů a paří Tales of Maj'Eyal.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)