Z panychidy

Líčíme zde všední věci, všednost však se stává zvláštností, jestliže roste ze zvláštní základny.

Tato melodie

Jediní nebo sami? Tmu jednu ležíme,
dvě noci šli jsme sem.
Není jich počet! Jsou jen mramory, zde ňadra, nohy mé;
nad nimi ty: křik ptáka nad městem.

Jen usnout jako usne had

Mlčím vás, jabloně! A vítr očí vzdouvá

plachty mých víček v starost o dva sněhy,

před jejichž bělostí pohled mé krve couvá,

zapřen do rány něhy.

:)

Mít na to

Splav lůny rozšuměl se v louce mraků
a mám tě milovat.
V sadařství těla svého studem ze zázraku
cítím tě tiše vát.

Zelenkavá

Slzo, jsi stále táž jako za mladosti, nebo i ty stárneš se stárnoucím? Poznání není vidění. Ale opakuje se to. I proto umíráme...

Různost

Vypil jsem šálek vlastní moči, abych věděl, jak to chutná. seřezal jsem psa holí tak, že se válel po zemi a pak mi lízal ruku byl jsem kdysi nápaditý.

Dnes si jen sednu ke slabikáři, prolistuju jo a klíží se mi oči.

Chce se mi zas pít, chce se mi zas pít, chce se mi pít vodku!

Jak potopa šer všecko halí kol,
jak přeludy jsou stromy obrovité,
kmen zadumán a trávy chví se stvol,

tak se chvěju, když mi tekutiny vyblité

netečou po kalhotách...

Samoúčelný

Klečící rozdrásaná kolena, bušící srdce, dlouhé hor­ko a hlubinu mezi nohama, pot štípající ruce, ušní tunýlky až k bubínkům, kuličky špíny mezi prsty u nohou, oči v důlcích, vykasaný hlas, závodící krev, paměť, létající kolem i uvnitř, skákající, plovoucí a ho­tovou k výpadu. Tak nějak vypadá Kiřin sběr borůvek.

A pak že není sranda brigádničit.