Je to horkokrevný maník

Je to překvapivý zvratek

Je to Anna a není marná

Je to svatyně, slza a láska

Každý polibek přivolává další. V prvních dobách lásky rodí se polibky tak přirozeně! Přímo se rojí a tísní jeden druhý. Ivana tedy  konečně nalezla svého pijana. Šukali ozlomkrk jako náctiletí a zdálo se, že život je růžový sad. Byla už opravdu velká oběť, že se za ním přestěhovala z Prahy do Prachatic.

Je to osamělost, pouto temnoty

Pochybovačný, věčně nespokojený sám se sebou, rozvrácený marnými pokusy o nápravu a svými pády i věčným očekáváním štěstí, kterého se ti nedostalo ani dostat nemůže, takový je koloběh žití mnohého z vás.

Je to arte povera

Růst populace je pro nás vždycky vítaný. Víc lidí víc koupí. Snížení inteligenčního kvocientu je také vítané. Kdo míň spekuluje, víc nakupuje. Jenže cosi se změnilo a v dnešním přetechnizovaném světě už zkrátka není o čem spekulovat. A že by se rozšiřovalo spektrum lidí, jež kupují, se též říct nedá. Každý šetří. Nešetří jen ti, kteří mají za padesát. Milionáři, CEO's, gangsteři, rozhodně ne běžní lidé. Nedávno jsem tak koukal do výlohy obchodu se střižním zbožím,  který ještě před osmi lety, když jsem přijel, prosperoval. Dá se říct, že se tam dveře netrhly. Nyní - zeje prázdnotou. Poličky jsou plné prachu. Tu a tam se občas mihne za plentou prodejce. Výraz tváře napovídá, že se nedaří zachytit na vějičku už ani ty nejhloupější. Jestliže totiž můžeš zaplatit za nějakou věc, nějaký hadr, dejme tomu padesát či sto dolarů, proč bys platil tři a šest a osm za různé nitě a klubíčka a za ruční šicí strojek a pak tomu musel věnovat ještě pár hodin. To se přece nevyplatí.

Je z toho mírně úzko. Nesmím se vyjadřovat příliš pesimisticky, abyste mi náhodou, čtenářky nevytkly nabručenost. Tedy se spokojím jen s úvodem ke konci, ke konci jedné éry. Éry kapitalismu, jak jej chápal E.E. Kisch. 

Je to moudrá sova

Líbali se zrovna v parku na lavičce, dokonce jí sahal pod sukni. Když se tam dobýval, prošel kolem nich muž na dvou nesmírně neohrabaných nohou. V každém jeho pohybu byla patrná ztuhlost. Ale ani nekoukl jejich směrem, takže si ničeho nevšiml a pospíchal dál.

Nijak je ta příhoda nevyrušila. Tedy až na to, jak neohrabané měl ten pajdula nohy, to se jim do paměti vrylo a zítra to taky vyslepičili ve třídě.

Je to host ze záhrobí

Ale žádná katedrála, ani vlna v bouři, ani skok tanečníka nikdy nejsou tak vysoké, jak člověk doufal.

Je to Gaia Sokoli

Měsíc má svůj dvůr a dvůr své hejno náměsíčních stvůr. Opravdu už nechápu, co víc byste si přály o zločinné planetě Zemi vědět. Brzy budete nuceny klukovi sbalit zavazadla a odstěhovat se s ním na Venuši. Nejdřív ji budete muset terraformovat, ale to pro vás, slečny zvyklé poslouchat řiditele světa, nebude nic nepřekonatelného. Prostě jen další čtvrtek. Jízdenka sice nevyjde valně lacino, jenže co je dneska zdarma? Nejhorší bude čekání. Těch pár stovek generací, než se vystříbří atmosféra. Ale i to je oříšek, který vědci dávno lehce rozlouskli.

Je to zprůraznění snah

Je to ohromná maličkost

Je to sklon její přitažlivosti

Hlas mrtvé dávno

Holky mé minulé 

Zněl mi vstříc

Z kupole nálevny plynule

Chtěl cos temného říct

Přece jen to nejstrašnější na světě je člověk, jeho duše. A zvlášť ta, která když provedla svůj strašlivý čin, když ukojila svůj satanský chtíč, zůstane navždy neznámá, nedopadená, neodhalená. O takové duši něco věděl Karel. Umět vyjebávat s lidmi jako on, založil bych si mafii.

Je to bad trip

Každý, kdo si někdy šlehnul nebo si dal do nosu nějakou drogu, ví, co se může stát, když se to s drogou přežene. Ale ne každý to prožije, ne každý zažije bad trip, stav, který může spustit psychózu, posttraumatickou poruchu atd. Vypadá to tak, (z toho, co víme z neurověd a jiných pavěd) že čas je reprezentován různou oscilací našeho mozku... kdo neví, co ty kmity jsou, tak tydlencty věci se dají měřit vlnovou délkou, ale to je na jiný pokec. V zásadě můžeme říct, že různé oscilace nám dávají různé pocity plynutí času... jako že se něco děje v toku času. A do tohoto základního rámce je ještě zamícháno to, co přichází zvenčí... taky v podobě různých, hlavně daleko rychlejších oscilací. Události vnějšího světa,  které se dějí v čase, jako co nebylo, není, bude, nebude, bylo, jsou navázány na pomalé oscilace našeho mozku. Takže prostor a čas jsou možná oddělené (v našem vnímání) proto, že jsou jinak mozkem reprezentovány. Pokud tuto reprezentaci narušíš drogou, tak ačkoliv jsou ty oscilace oddělené, náhle se nepřátelsky střetnou a splynou... a budeš, jak se říká, v prdeli.
Samozřejmě jako se všemi nepříjemnostmi, s nimiž se lze setkat, i bad tripy lze dělit: třeba na bad tripy a na really, really bad tripy. Jako začátečník obvykle s těmi opravdu bad tripy nepřijdeš do styku, jsou to prostě jen slightly bad tripy. Pokud se něco fakt podělá a ty prožiješ ten nejhorší možný trip, je dost velká šance, že se z něj už nikdy nevzpamatuješ. To jen jako upozornění pro mladé a nevycválané dívky mezi vámi, které by se pokoušely zapůsobit na objekt jejich panenského zájmu tím, že se sjedou jak vačice na lanovce. Nedoporučuji. Lepší je začínat s malými dávkami a postupně se dostat do fáze odpudivé závislosti. Zároveň tím zminimalizujete možnost bad tripů obecně. A dožijete se v relativním zdraví prvního polibku, splynutí, početí s vaším idolem atd.

Koně táhnou na

Kozlíku kočí

Jeden z nich

Veden potřebou 

Za jízdy nepokrytě 

Močí

Je to kořist pro houbaře

Ale řeknu vám, ta Rudčenková je pořádná samička, má už čtyřicet sedm, ale furt se tváří vážně a laškovně jako Rusalka. 

Zajímalo by mě, kolik nabídek k sňatku již ve svém bohatém životě odmítla. Pán v černém, jinak známá to figurka, v jednu chvíli přirovnává Katku k Huysmansovi, k autoru bible dekadence.
(Naruby, Tam dole)
Já tedy už nevím, o kolik drastičtější a temnější a orgiastičtější by knížka musela být, abych si dovolil ji přirovnat k těm stínům od pramene Styxu, kterou představují ty hnusné výlevy Karlovy...

Leč vem to nešť. Názor je taky názor, i když není sdílen...

Vtipné je, jak se tomu směje.

Začíná v letenském bytě a pak navštíví terapeutku, která jí rozklíčuje, že je vlastně zakletá v mateřském bytě pod hrůzovládou zmírající matky a kde je klíčové, že aby se pohla v životě, je to, aby ho opustila. A to se jí podařilo. Ona nakonec odešla...

Žádný zmar, dekadence a nenaplněnost. Ani hovno z toho.

A vtipné je, jak se tomu směje...

Je to smetana od souseda

Rozený nosič, koráb proplouvající lesy - bože, jak jen miloval to své poslání: mnoho chodit a mnoho nosit! Život bez nákladu na zádech by mu připadal lenošný, nic podle jeho gusta.

Setkal se s ní na túře. Akorát měl na zádech ohromný pytel s bylinkami, které chtěl s mámou usušit. Na koření. A nebo rovnou tvořit tinktury. Netušila, že je takový kutil a praktik, a tak se ho vyptávala na spoustu zbytečných detailů. Oba věděli, kde se jejich cesty střetnou. Jenže tehdy ještě netušili, jaká apokalypsa biblických rozměrů z jejich setkání vzejde.

Je to postavení na startovní čáře

Je to vsakovaní

Je to deník novinářky

Je to dobývání srdce mušličky

Je to výbuch sopky

Je to betonový plácek

Poslouchal jsem Věru Nikolajevnu s údivem. Něčeho takového jsem se nenadál. Dívala se na mě svýma klidnýma očima. Tak se dívají ptáci, když se nebojí.

Je to inteligentní křeček

Je to její zkažený dech

Je to svoboda

Listopad, zas ten listopad, nemohl by to být jiný měsíc? Není tak sexy jako červenec ani není tak bohorovný jako únor. Vždy jednou za čas se mi přihodí, že v listopadu se cítím jako šestnáctiletý, a nakonec, večer, když čas míjí jako pláč pošťáka, kterému někdo převrátil vozík s dopisy, přichází ty šestnáctileté touhy, přichází jako klíčník z pevnosti Boyard a sklání těžkou šíji mučedníka. Co jsi ztratil? A hledáš, listopade? Ach, jak krásné a šťastné, jsou ty časy zašlé. Roztoužení ojedinělých svítiplynů v lampách, břitva zimy, kterou zavátý park párá všechny stromy, s jehlami deště, jimiž skrápí hlavy milenců. V takových těch bundách, co je nosí velmi staří nebo senilní páni. Udeří vždy jednou za čas a není ani tak upřímný jako třeba duben.

Je to dívka s bobrem

Mýtus o vesmírném požáru (ekpyrósis) byl prokazatelně populární v době mezi 1. stol. př. Kr. a 3. stol. po Kr. v celém římsko-orientálním světě; byl postupně přijat do značného počtu gnostických systémů odvozených od řecko-íránsko-židovského synkretismu. S obdobnými myšlenkami (bezpochyby ovlivněnými – alespoň pokud jde o astronomické představy – Babylónem) se setkáváme v Indii a v Íránu stejně jako u Mayů v Yucatánu a u Aztéků v Mexiku.

Zítra vám odešlu pár lístků. Jen pro poetické patlalky křídou na chodník.

Je to otáčivé jeviště, jež se zažíhalo a stmívalo jako den a noc

Kořeníš

abys zapomněl 

co vkládáš do úst

Žijeme

v anestetické době

Bodni tam

kde to bolí

Je to zpronevěra penízků

Je to odměřená slečna

Až podle Díghanikáji (I,2,2) zanikne tento svět, přetrvají pouze zářivé bytosti, které se nazývají Abbassáry: mají éterické tělo, létají vzduchem, vyzařují vlastní světlo a žijí nekonečně dlouho. Na úrovni mikrokosmu nastává tento zánik v okamžiku smrti – a jak brzy uvidíme, průběh smrti spočívá v řadě prožitků světla.

Je to důkaz místo slibu

Je to kapacita v oboru